Ohniskove vzdalenosti

Porovnání objektivů s pevným a proměnným ohniskem

(v závorce jsou uvedeny rozsahy efektivní ohniskové vzdálenosti a zorných úhlů)

Závislost zorného úhlu předmětu na ekvivalentní ohniskové vzdálenosti objektivu.

1. Rybí oka (8-16 mm, okolo 180°)

Rybí oka se nazývají podle charakteristického vypouklého tvaru čočky podobné rybímu oku. Jde o extrémně širokoúhlé objektivy s úmyslnou deformací perspektivy, které mají zorný úhel kolem 180° (na 35mm full frame fotoaparátu) a vedou k velmi výraznému soudkovitému zkreslení. Fotografie pořízené rybím okem dělíme v zásadě na dva typy. Zatímco cirkulární rybí oko vytváří kruhový obraz ve středu snímku, diagonální rybí oko produkuje zhruba 180° zorný úhel na diagonále a tím plný běžný snímek.

Objektivy typu rybí oko, větší náhled zde.

2. Velmi širokoúhlé (14-24 mm, 114-84°)

Velmi širokoúhlé objektivy nabízejí dostatečně širokoúhlý záběr pro fotografování interiérů, architektury, krajiny, reportáže či skupiny osob. Navíc v interiérech je často velký zorný úhel nezbytný, neboť není možné často již více poodstoupit kvůli zdi. Většinou vykazují znatelné soudkovité zkreslení.

Velmi širokoúhlý objektiv: Nikon 20mm f/2.8D AF Nikkor.

3. Širokoúhlé (24-35 mm, 84-63°)

Širokoúhlé objektivy nabízejí již běžnější širokoúhlý záběr pro fotografování interiérů, architektury, krajiny či reportáže, skupinky lidí apod.

Širokoúhlý objektiv: Nikon 28mm f/2.8D AF Nikkor.

4. Širokoúhlejší základní (35-50 mm, 63-47°)

Základní širokoúhlejší objektivy již odpovídají téměř vidění lidského oka, jsou jen mírně širokoúhlejší. Používají se ke zcela běžným denním záběrům univerzálního použití.

Širokoúhlejší základní objektiv: Nikon 35mm f/2D AF Nikkor.

5. Základní, normální (50 mm, 47°)

Základní objektiv je důležitý pro normální podání v zorném úhlu lidského oka, tato ohnisková vzdálenost by neměla žádnému fotografovi chybět. Patří mezi nejčastěji používanou. Objektivy jsou obvykle relativně levné, mají přirozené podání obrazu, obvykle vysokou světelnost, kvalitní kresbu a přijatelnou cenu.

Základní objektiv: Nikon 50mm f/1.4D AF Nikkor.

6. Úzkoúhlejší základní (50-100 mm, 47-24°)

Základní objektivy s úzkoúhlejším záběrem umožňují přiblížit detaily na scéně, dobré využití nacházejí při fotografování portrétů díky menší hloubce ostrosti vlivem dobré světelnosti a delšího ohniska.

Úzkoúhlejší základní objektiv: Nikon 85mm f/1.4D AF Nikkor.

7. Teleobjektivy (100-200 mm, 24-12°)

Teleobjektivy se používají zejména pro přiblížení a detaily v přírodě, fotografování portrétů a reportážích. Díky možnosti většího přiblížení a menší hloubky ostrosti mohou vypíchnout jen patřičný detail na snímku.

Teleobjektiv: Nikon 135mm f/2D AF DC-Nikkor.

8. Silné teleobjektivy (200-400 mm, 12-6°)

Silné teleobjektivy nacházejí uplatnění zejména při fotografování přírody a sportu, kdy je třeba blízkého záběru a patřičného zvětšení vůči vidění očima.

Silný teleobjektiv: Nikon 300mm f/2.8 ED-IF AF-S VR Nikkor.

9. Super teleobjektivy (400-1000 mm, 6-2,5°)

Super teleobjektivy nabízejí velkou ohniskovou vzdálenost a tím i zvětšení oproti zornému úhlu lidského oka a nacházejí uplatnění zejména ve sportovní a lovecké fotografii.

Super teleobjektiv: Nikon 600mm f/4D ED-IF AF-S II Nikkor.

10. Dalekohledy (1000 mm a více, 2,5° a méně)

Pro fotografování velmi vzdálených objektů a oblohy se využívá také dalekohledů a to i v podobě zrcadlové. Nicméně existují i objektivy dalekohledům podobné (viz. Mirror objektivy dále).

Kromě tohoto rozdělení existují ještě speciální skupiny objektivů:

Makroobjektivy

Vzhledem k minimální zaostřovací vzdálenosti objektivů zrcadlovek, která je díky menší hloubce ostrosti, delším ohniskům a větší velikosti objektivů obvykle menší než u mnohých kompaktů a ultrazoomů, by se zdálo, že jsou zrcadlovky obecně na makrofotografii nevhodné. Není to však zcela pravda. Kompakt nebo ultrazoom sice často ostří v režimu supermakro už od několika cm, ale je to obvykle jen na širokém konci zoomu a tedy při minimální reálné i ekvivalentní ohniskové vzdálenosti.

Úhlové ani lineární zvětšení tak u nich není příliš veliké. Pokud pokryjí celou plochu snímku, tak při velikosti snímacího čipu s úhlopříčkou okolo 7 mm, to není zas tak velký reálný obraz. Ve skutečnosti je obvykle mnohem menší než skutečný obraz. Měřítko udávající poměr předmětu a obrazu se tak pohybuje obvykle jen okolo 1:5 (obraz předmětu na čipu je 5-krát menší než ve skutečnosti). Navíc kvůli širokoúhlému ohnisku trpí často znatelným zkreslením obrazu.

V praxi využívají režim makro dostupný obvykle v celém rozsahu zoomu a zaostřením závislým na ohniskové délce (zoomu), které je max. asi 3 cm (dle různých fotoaparátů) a supermakro se zaostřením někdy až 1 či 0 cm, který je většinou fixován na nejkratší ohniskovou vzdálenost. Ostřící vzdálenost se samozřejmě uvádí od přední čočky objektivu a nikoli snímacího čipu.

Makroobjektiv: Nikon 60mm f/2.8D AF Micro-Nikkor.

Naproti tomu makroobjektivy zrcadlovek běžně nabízejí tento poměr lineárního zvětšení 1:1 (1x), tedy se zobrazí na čip ve skutečné velikosti. Jde o objektivy, které nabízejí stejně velký obraz jako je skutečná velikost předmětu, tedy měřítko 1:1, případně blízký skutečné velikosti. V případě APS-C čipu s velikostí 24x16 mm se předmět o stejných rozměrech zobrazí přes celý snímací čip a zaplní tak celý snímek. Je tedy možné sledovat i značné detaily. Makro objektivy se liší minimální zaostřovací vzdáleností a ekvivalentní ohniskovou vzdáleností objektivu. Dokonce i běžné zoom objektivy (obvykle většího rozsahu či telezoomy) jsou vybaveny funkcí makro, které v určitém rozsahu ohniskových vzdáleností umožňuje získat měřítko velikosti obrazu a předmětu 1:2 (0,5x) až 1:4 (0,25x). Fotografovaný předmět se tak zobrazí na snímací čip či film 2-krát až 4-krát menší, než ve skutečnosti je.

Makroobjektiv: Nikon 200mm f/4D ED-IF AF Micro-Nikkor.

Makro objektivy jsou poměrně drahé a obvykle s pevnou ohniskovou vzdáleností, poskytují velmi kvalitní obraz téměř bez zkreslení ve skutečné velikosti a tedy poměru či měřitku 1:1. Někdy se také označují příponami Life Size (životní velikost), True Macro (pravé makro) apod. Makroobjektiv je přitom zcela normální objektiv, který se dá použít i na běžnou práci a fotografování vzdálených předmětů, ale navíc umožňuje i zaostřovat z větší blízkosti a dosáhnout skutečného zvětšení obrazu stejně jako předmětu.

Kromě makroobjektivů lze zvětšení jakéhokoliv objektivu také zvýšit použitím mezikroužků či předsádkových čoček (telekonvertorů, wide konvertorů), které zkracují nebo prodlužují ohniskovou vzdálenost pevným násobitelem. Většinou to však vede k zhoršení kvality obrazu (zkreslení, aberace) a v případě mezikroužků výrazněji i světelnosti, což rozhodně není žádoucí.

Telekonvertor s dvojnásobnou konverzí: Nikon TC-20E II.